Historický původ Nerezové Oceli

Vynález a použití nerezové oceli lze vysledovat až do 1. světové války. V té době byly britské střelné zbraně na bojišti vždy transportovány zpět do týlu kvůli opotřebovaným a nepoužitelným puškám. Vojenské výrobní oddělení nařídilo Brellymu, aby vyvinul vysoce pevnou legovanou ocel odolnou proti opotřebení, konkrétně pro studium a řešení problému opotřebení vývrtu zbraně. Brelly a jeho asistenti sbírali různé druhy oceli a legované oceli vyráběné doma i v zahraničí, prováděli výkonnostní experimenty s různými mechanickými vlastnostmi a poté vybrali vhodnější ocel pro výrobu střelných zbraní. Jednoho dne experimentovali s legovanou ocelí obsahující velké množství chrómu. Po experimentech odolnosti proti opotřebení bylo zjištěno, že tato slitina není odolná proti opotřebení, což naznačuje, že nemůže vyrábět střelné zbraně. Proto zaznamenali výsledky experimentu a hodili to na roh zdi. Jednoho dne o několik měsíců později přispěchal k Brellymu asistent s lesklým kusem oceli a řekl: "Pane, toto je ta legovaná ocel, kterou mi poslal pan Mullah při úklidu skladu. Chtěl byste s ní experimentovat a zjistit, co?" má speciální funkci?" "Dobře!" Brelly se podíval na lesklou ocel a řekl šťastně.
Experimentální výsledky dokazují, že jde o nerezovou ocel, která se nebojí kyselin, zásad ani solí. Tento typ nerezové oceli vynalezl německý mulla v roce 1912, ale mulla nevěděl o jeho účelu.
Brelli si pomyslel: "Tento druh otěruvzdorné, ale korozivzdorné oceli nelze použít k výrobě střelných zbraní. Lze z něj vyrobit nádobí?" Řekl a pokračoval ve výrobě nerezových nožů na ovoce, vidliček, lžic, podnosů na ovoce a zavíracích nožů.
Nerezová ocel vynalezená Bradleym byla patentována ve Spojeném království v roce 1916 a začala se sériově vyrábět. Od té doby se nerezová ocel náhodně objevená z hromad odpadků stala celosvětově populární a Henry Bradley byl také známý jako „otec nerezové oceli“.